Moje menarche. Jaká nebyla, ale mohla být…

Verzia pre tlačVerzia pre tlač

 

První menstruace. Oslava plodnosti. Den, kdy se dívka promění v ženu. Den, kdy je poprvé přijata do červeného stanu, aby mohla naslouchat moudrosti svých pramatek. První den dlouhé červené cesty jejího plodného života.
 

Kdybych si mohla tento den zpětně vysnít, jak by vypadala moje červená oslava? Určitě by tam nechyběly červené růže, nové hedvábné šaty, česání vlasů, perly, dárky, požehnání, moudré rady a večeře v kruhu mých oblíbených žen. Máma by mě vzala na nákupy, vybíraly bychom spolu čistě ženské dárky: oleje do koupele, krémy a parfémy, krajkové prádlo a punčochy, podvazky, hedvábné košilky a spony do vlasů. Mezitím bychom se posadily na kávu s malinovým dortem v kavárničce s výhledem na řeku.

Vyprávěla by mi o ženství. O tom, jak je krásné ženské tělo, jak moc potěšení přináší, jaké požehnání je těhotenství a porod.

Radila by mi, jak o svoje tělo co nejlépe pečovat, jak pečovat o vlasy, kůži, nehty. Po nákupech bychom se doma posadily na gauč a ona by mi vyprávěla příběhy ze svého plodného života. O svých radostech i strastech. Ukázala by mi, jak vypadá menstruační kalíšek, mořská houba, popsala by mi, jak je cítí ona, a nechala by mě vybrat, co chci koupit já. Vysvětlila by mi, že až nasbírám svoji první krev, můžeme na zahradě zasadit můj menstruační strom – Yoni Tree, kterému budu tuto svoji krev obětovat jako poděkování zemi za její plodnost a štědrost.

Odpoledne by přišel z práce otec a daroval by mi perlový náhrdelník. Řekl by mi, že je to symbol Afrodity, bohyně krásy, a hrdě by se na mě podíval.

K večeru by se začaly scházet moje a máminy kamarádky, které bych to ráno pozvala. Každá by přinesla pohoštění a symbolický dárek. Dostala bych starou sošku bohyně, kostěný hřeben, bylinky na úlevu od bolesti, pokud budu nějakou mít, a jedna stařena by mi věnovala s úsměvem na rtech krabici kondomů. U večeře by mi vyprávěly své příběhy, dávaly rady, smály by se a žertovaly.

Po večeři by se jedna z přítomných – krásná rudovlasá kněžka – zvedla a pozvala všechny na zahradu, na místo, kde bych o tři dny později zasadila strom, a začala by rituál požehnání.

Nejdříve vzduch – očista, vykuřování, intenzivní vůně šalvěje, kadidla a růží. Požehnání čistoty, jasnosti. Ať mám vždy jasné hranice, ať umím pouštět a odpouštět, ať jsem pravdivá a upřímná, vůči sobě, svému tělu a svým partnerům. Potom oheň – plamínky svíček, které by s požehnáním zapalovaly ženy. Život plný vášně, extáze, plamen lásky ať hřeje a nepálí, plamen transformace, hadí energie šakti ať ve mně tancuje, ať skrze moje tělo hoří posvátný plamen matky. Dále voda. Umývání těla vodou z posvátné studny. Voda, emoce, hloubka. Ať poznám hlubokou lásku, ať plynu životem jako řeka, ať se nebojím sáhnout na dno svých pocitů, ať získám důvěru a naučím se odevzdávat. A země. Červený okr a hlína. Posvátné symboly malované na mém těle. Ať jsem zdravá, silná, ať moje tělo tvoří krásné děti, ať si vždy dopřeji to nejzdravější jídlo, ať odkojím zdravé děti, které mi budou radostí a požehnáním.

Potom by mě zavedly do velké Jóni z červeného hedvábí a sametu, položily by mne a zasypávaly květinami. Společně by zazpívaly hymnu poděkování velké matce a poslaly by po kruhu polibek. Jak by písně stoupaly k nebi, objímaly bychom se a na závěr bychom se všechny poklonily a políbily matku zemi. Unavená, šťastná, hrdá a nadšená bych pak šla do koupele plné voňavých olejů a zalezla s mámou do červeně povlečené postele. Měla bych krásné sny… zdálo by se mi o rodině a dětech, o silných ženách a magických rituálech. Zdálo by se mi to, nebo by se to opravdu stalo?

Prevzaté z: http://www.lilia.cz/clanky/moje-menarche--jaka-nebyla--ale-mohla-byt%E2%80%A6.html

Zobraziť galériu?: 
Nie